Zubní kaz

Zubní kaz, zubařův starý známý

Zubní kaz je nejčastější potíž, se kterou se zubní lékař ve své ordinaci setkává. Může vzniknout ve zdravém zubu, ale i pod či podél dříve zhotovené výplně.

Sanace neboli léčba kazu začíná použitím lokální anestezie, která zajišťuje, že samotná preparace – tedy vrtání nebo broušení zubu, bude již zcela bezbolestná. Následně se aplikuje takzvaný „kofferdam“, tedy gumová blána, jež chrání klienta před proudem vody při vrtání, či kousky amalgámových výplní uvolňujících se při jejich odvrtávání. Jeho hlavní význam však spočívá v zajištění suchého pracovního pole, což je zcela nezbytné pro zhotovení kvalitní výplně. Jde tedy o absolutně nepostradatelnou pomůcku při zhotovování výplně. V případě, že nebude zajištěno úplné sucho v oblasti preparace, není možné zajistit správnou funkčnost výplně.

Následuje fáze samotné preparace. Ta spočívá buď v odstranění části zubu s kazem či původní nevyhovující výplně a následné odstranění veškerých kazivých hmot. Kontrola preparace probíhá pomocí karies detektoru, což je látka barvící pouze kazivé tkáně. Tím se tak ujistíme o tom, že jsme skutečně odstranili veškerý přítomný kaz. 

Na naší klinice zhotovujeme fotokompozitní výplně – tzv. „bílé plomby“, které se se zubem pojí tzv. adhezivními systémy. Oproti sivě-černým amalgámovým výplním mají bíle plomby tu výhodu, že je díky nim možné omezit vrtání zubu, neboť není potřeba vytvářet speciální tvar kavity, která by byla zapotřebí k udržení amalgámové výplně. Na závěr se výplň modeluje tak, aby nepřekážela ve skusu a povrch se pečlivě vyleští.